Ať žije královna

AŤ ŽIJE KRITIKA?
AŤ ŽIJE KRÁLOVNA!
Je po premiéře Boltovy hry „Ať žije královna“, celé libeňské divadlo s napětím očekává jakou bude mít nové představení odezvu u diváků, co řekne kritika. Vystřihují se recenze, vyvěšují na nástěnku…
Co mi jen ty kritiky připomínají…? Jistě, mou oblíbenou literární drobnost „Jak vzniká divadelní hra“ od Karla Čapka.
Hledám knihu. Zjišťuji, že Čapek napsal svou úvahu (causerii) v prosinci 1925, ale jako by ji psal dnes. Nic se nezměnilo. Je to natolik výstižné, že si dovolím její část posplétat s citacemi ze čtyř kritik - Jiřího P. Kříže z PRÁVA, Jany Paterové z LIDOVÝCH NOVIN, Saši Hrbotického z HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN a Richarda Ermla z MF DNES.
Takto líčí Karel Čapek stav tvůrce: „Po premiéře zůstává autor v naprosté nejistotě, propadl-li na celé čáře nebo měl-li obrovský úspěch. Nu ano, byl vyvoláván; ale snad si publikum dělalo jen legraci, nebo ho litovalo či co… S úzkostí a pln podezření zkoumá autor pohledy i slova známých.
Nazítří si skoupí všechny noviny, aby se dozvěděl alespoň z hlasů kritiky, jak to vlastně dopadlo. Nuže, dozví se z novin toto:
Že jeho kus měl nějaký děj, ale každý kritik vypravuje nějaký jiný.
Že jeho hra 1. měla úspěch, 2. byla přijata vlažně, 3. část publika syčela, 4. úspěch byl srdečný
a zasloužený.
Že režie 1. neměla co dělat, 2. činila co mohla, 3. nebyla dosti pozorná a 4. byla pečlivá.
Že hráno bylo 1. svěže, 2. vlekle, 3. s nadšením, 4. herci neuměli role a 5. přispěli k úspěchu hry.
Že Klára byla 1. skvělá, 2. zřejmě indisponována, 3. nepochopila správně roli, 4. naplnila ji vroucím životem, 5. měla plavé vlasy, 6. měla černé vlasy. (Dokonce se dočte, že slečna Jarolímová v roli Kláry byla znamenitá, ačkoli podle jeho svědomí hrála Kláru paní Nová. V prosinci 2007 je tvůrce (ale i divák) pídící se po zhodnocení premiéry hry „Ať žije královna“ zmaten už z názvů kritik: KRÁLOVNA, NA NÍŽ JE RADOST SE DÍVAT (Erml), SOUBOJ KRÁLOVEN A HEREČEK (Paterová) KRÁLOVSKÝ DUEL NA PALMOVCE PROHRÁL REŽISÉR I HEREČKY (Hrbotický), KRÁLOVNY AŤ ŽIJÍ POD PALMOVKOU (Kříž)…
Z kritik samotných se pak dozvídáme, že: Bolt je nejlepším autorem moderního historického dramatu (Kříž) …úspěšný anglický dramatik, začínající v 60. letech, měl ambici vyprávět strhující historické příběhy
s politickým přesahem. Politikum vyprchalo, příběh zůstal. (Erml) … tak živé politikum, které hra představovala v době svého prvního uvedení ve vinohradském divadle (1972), se z ní už dnes nestane, do popředí vystupuje zápas dvou originálních a silných osobností (Paterová) …režiséru Petru Kracikovi uniká, že Boltova hra je víc politická (Hrbotický).
Dále pak, že: Režisér se zaměřil především na souboj dvou hrdinek… (Paterová) Všechno v Kracikově inscenaci ladí. (Kříž)
Psychologizování v Kracikově inscenaci dopadá nijace… (Hrbotický) Režisér je známý tím, že klasická dramata neaktualizuje. Inscenuje je tak jak stojí a leží. V tomto případě spíš stojí – (Erml)
Zuzaně Slavíkové coby Alžbětě sedí jak sarkastická poloha, tak i chvíle, kdy přemáhá svůj (milostný) cit či soucit (opět Erml) Zuzana Slavíková je jako Alžběta sarkastická, navenek chladná, ale dovede nečekaně vybuchnout… ale není to člověk bez citu. (Paterová) Slavíková sice ukazuje tlumenější polohy svého temperamentu, přesto se neubrání, aby nesklouzla k osvědčené jízlivosti špikované občasným výkřikem.(Hrbotický)
Marie Jitky Čvančarové je proti tomu ženou podléhající vášním, občas náladovou a koketní, ale také ušlechtilou citlivou a hrdou. (Paterová) Čvančarová je žensky vášnivá a nezlomná a její bolest tak přiznaně otevřená, že by cynika mohlo napadnout, jestli si za své omyly s mužskými nemůže sama. (Erml) Ještě méně se daří Jitce Čvančarové… záchvěvy citu u ní působí strojeně, milostná vytržení věrohodně asi jako
v seriálu na Nově. Jindy spolehlivý Radek Zima se křečovitě stylizuje do slapské neotesanosti. (Hrbotický)
Slavíková, Čvančarová. A dvě skvělé královny… Obklopeny jsou skvělými hráči: Jelínkem, Kopečným, Kubečkou, Zimou, Teplým, Vlčkem… (Kříž) Ale: Škoda, že kromě pragmatického, sarkastického
a bezskrupulózního Cecila Miloše Kopečného nenacházejí obě herečky podporu v mužských rolích. (Paterová)
A navíc dodává: Zbytečnou karikaturu například vytváří Jan Konečný jako David Rizzio… Z nevýrazné řady ostatních tak kromě Konečného vyniká jen hostující Martin Stránský, jenž Bothwella obdařil chlapskostí… Na kteréže ze dvou premiéře Jana Paterová byla? Datum neuvádí, ale pokud kritizuje Konečného, nemohla vidět Stránského, protože v týž večer spolu PROSTĚ NEHRÁLI, a to si má recenzent zjistit jako první. (Alternace jsou v programu, denní obsazení visí ve foyeru.)
A závěrem: Hodnocení MF Dnes 80 % ; Libeňský ansámbl se představuje v dobrém světle (povzbudivě Erml v MF Dnes). Umělecká prestiž libeňské scény utrpěla pořádný šrám (drtivě Hrbotický
v Hospodářských novinách). Hodnocení LN *** ; (své hodnocení Paterová neuzavřela). Ať žije královna!
v Praze konečně po letech zase zazářila! (nadšeně Kříž v Právu).
A co si myslí K. Čapek? „Autor se nikdy nedozví, měl-li jeho kus úspěch; ani počet repríz to nedokazuje, neboť podle divadelních pranostik platí, že má-li hra málo repríz, je to proto, že je nemožná a propadla; dosáhne-li velkého počtu repríz, je to proto, že je to kýč.“ Takže, věřme si, i kritik někdy mívá „své dny“
a „breptá“, hrajeme přece pro diváky.

Kateřina Macháčková

© Katerina Machackova, 2007 - design: pv.com